Technologie sublimace tisku: Jak funguje a kde se používá

Každý z nás už si v životě potřeboval něco vytisknout. Ať už to byl referát do školy, dokument na úřad, či fotografie do rámečku na stole. U fotografií však chceme, aby byla co nejkvalitnější a všechny barvy byly živé a co nejpodobnější originálu. Současně také doufáme, že nám fotografie v rámečku časem nevybledne. Právě k tisku nejen kvalitních fotografií, ale třeba i propagačních předmětů může posloužit sublimační tisk a sublimační tiskárna.

Sublimace jako chemický proces

Než se podrobněji pustíme do poznávání sublimačních tiskáren a toho, co všechno na nich můžete vytisknout, povíme si, co to vlastně sublimace je. Sublimace je chemický proces, při němž dochází za určité teploty k přeměně skupenství, v tomto případě z pevného na plynný. Inkoust tedy při tisku neprochází kapalnou fází.

Sublimační inkoust, který se při sublimačním tisku používá, je jiný než v klasické inkoustové tiskárně. Jeho zásadní vlastností je to, že je citlivý na teplo a po zahřátí na určitou teplotu okamžitě mění své skupenství na plynné. Jakmile dojde k přenosu na cílové médium, barva znovu ztvrdne a změní opět své skupenství z plynného na pevné.

Sublimační tisk

Počátky tisku, který připomínal ten sublimační, se datují až do 20.–30. let minulého století. Za oficiální start éry sublimačního tisku se ovšem považuje až rok 1957. Od té doby si získal velkou oblibu jak u velkých společností, tak jednotlivců. Dnes už totiž může být použit i v domácnostech. Využívají jej například fotografové či umělci pro tisk kvalitních fotografií, obrazů a vzorů.

Podstatou sublimačního tisku je využití dvou fyzikálních jevů. První jev je schopnost speciálního sublimačního inkoustu okamžitě změnit skupenství z pevného na plynné. Sublimační inkoust se při tomto procesu nanáší na tzv. přenosový papír. Druhý jev se týká vlastností polymerů v sublimační vrstvě, kde díky zahřátí materiálu dojde k uvolnění jejich struktury a k otevření mikropórů.

Po zafixování na přenosovém papíru se podklad s obrazem přitiskne na cílový povrch a ve speciálním zařízení se zahřeje. Inkoust se tak uvolní a ve formě plynu se přenese do vláken, kde zkondenzuje, zafixuje se a vytvoří finální obraz.

Na jaké materiály lze sublimační tisk použít?

Nejčastěji se sublimačním tiskem tiskne nejen na speciálně upravený papír, ale také na látky, plast, keramiku a sklo. A v tom právě spočívá jeho popularita.

Protože ovšem sublimační inkoust reaguje pouze s polymery, nelze jej použít na přírodní materiály. Tímto způsobem tak nelze tisknout například na neopracované dřevo nebo bavlněná trička.

Na umělé tkaniny, ale i na keramiku či sklo se nejčastěji tiskne buď pomocí sítotisku, nebo právě sublimačního tisku. Pro snadnost a rychlost provedení a řádově nižší náklady je oblíbenější sublimační tisk. Přenos obrazu z předlohy, tedy tisk, probíhá v zapékacích zařízeních a keramiku nebo sklo je zapotřebí opatřit speciálním nátěrem, který zajistí přijetí a fixaci sublimačního inkoustu.

Sublimační tiskárny

Sublimační tiskárny jsou typem zařízení, které pracuje na principu sublimace. Používají se k tisku na komplikované povrchy, jako je keramika, sklo nebo textil. K tisku se používá speciální sublimační inkoust. Vedle názvu sublimační tiskárny se můžete setkat s označením termosublimační tiskárna nebo s anglickým ekvivalentem dye-sublimation printer, případně dye-sub printer.

Sublimační tiskárny jsou schopny vytisknout, nebo spíše otisknout, na daný materiál nejen text, ale především obrazy, fotografie či vzory. Sublimační tisk přitom slibuje zachování detailů i živých barev ze vzoru. Připravený design či vzor se totiž tiskne na tzv. přenosový sublimační papír, který se poté pod vysokým tlakem a vysokou teplotou aplikuje na cílový povrch.

Využití sublimačních tiskáren

Sublimační tiskárny jsou mezi uživateli oblíbené právě pro zachování živých barev a konkrétních detailů. I z těchto důvodů bývá sublimační tisk často využíván v průmyslu pro výrobu personalizovaných, propagačních a reklamních předmětů, jako jsou trička, puzzle, hrníčky, a další. Sublimační tiskárny si často pořizují také ti, kteří si rádi tisknou kvalitní fotografie v domácím prostředí.

K tomu slouží především termosublimační tiskárny, někdy také nazývané dye-sublimation, které jsou populární právě pro tisk fotografií. K přenosu barvy z voskové nebo pryskyřicové pásky na papír používají tyto tiskárny teplo.

Barvy pro sublimační tisk

Pro správný provoz potřebuje sublimační tiskárna speciální pásky. Tento nosič barviva se nazývá ribbon a jde o polyesterovu fólii s barvou.

Nejčastěji se jedná o ribbony typu CMY, respektive CMYO. Ty obsahují čtyři vrstvy:

• Cyan (azurová)

• Magenta (purpurová)

• Yellow (žlutá)

• Overcoat (ochranná vrstva)

Model CMYK obsahuje kromě zmíněných základních barev navíc i černou. Další odstíny se kombinují z původních barev. Ochranná vrstva nabízí jakési zafixování finálního výsledku pomocí tenké laminační fólie. Právě tato vrstva zároveň dodává výsledku vysokou odolnost proti UV záření i vlhkosti.

Pro ty, kteří se se sublimačním tiskem ještě nesetkali, je vhodné připomenout, že po vytištění na přenosový papír nevypadají barvy tak, jak je obvyklé. Tisk je totiž na pohled matný a barvy mohou mít trochu jiné odstíny, protože sublimační tiskárna netiskne stejně jako tiskárny inkoustové či laserové. Barvy sublimačního tisku standardně vyniknou až při přenosu na cílové médium, které je opatřeno sublimačním povrchem.

Typy sublimačních tiskáren

Modelů sublimačních tiskáren existuje nespočet. Můžeme se s nimi setkat nejen ve firmách, ale třeba i v drogeriích, nákupních centrech nebo ve fotokioscích. Vlastně kdekoliv tam, kde jsme zvyklí tisknout rychle a kvalitně fotografie.

Domácí sublimační tiskárny

Sublimační tiskárny jsou vhodné pro domácí využití, ve kterém slouží ve většině případů jako kvalitní fototiskárny. Tisknou totiž pomocí speciální pásky s barvou. Tisková hlava tuto pásku při tisku zahřívá až do takové míry, že se barva na pásce změní v plyn a přenese se na speciální sublimační papír. Tam se její skupenství opět změní na pevné, jak bylo popsáno výše. V domácím prostředí se nejčastěji tiskne na speciální papír opatřený speciální vrstvou nebo fotopapír.

Existují také malé přenosné termosublimační tiskárny, které se často využívají jako zařízení umožňující okamžitý tisk z digitálního fotoaparátu nebo mobilního telefonu. S metodou termosublimace se lze setkat i v samoobslužných automatech nebo fotostáncích.

Velkoformátové sublimační tiskárny

Velkoformátové sublimační tiskárny jsou často rozměrné stroje, které umožňují sublimační tisk přímý, nebo nepřímý. Při přímém potisku se barva přenáší přímo na cílový materiál, zatímco při tisku nepřímém se přenese nejdříve na přenosový sublimační papír a následně až pomocí lisu na potiskovaný materiál.

Barva přitom nezůstává na povrchu cílového média, ale díky změně plynného skupenství opět na pevné se s ním doslova smísí. Je pak přímo součástí materiálu a po zchladnutí je fixována přímo v jeho struktuře. Potištěný materiál je tak odolný a tisk je prakticky trvalý.

Proces sublimačního tisku

Sublimační tisk se poněkud liší od klasického tisku na papír. Nejde jen o to dát do tiskárny papír a stisknout tlačítko tisk. Při sublimačním tisku je zapotřebí připravit nejen to, co se chystáme otisknout, tedy text, vzor nebo obraz, ale také materiál, na který budeme tisknout. 

Celý proces lze shrnout do následujících bodů:

1. Design či text: Nejprve se připraví design, vzor, obraz nebo text, který chceme vytisknout. Ten se vytiskne na speciální sublimační papír pomocí sublimačního inkoustu a sublimační tiskárny.

2. Materiál: Materiál, na který chceme tisknout, by neměl být přírodní, naopak by měl být z polyesteru nebo mít povrchovou úpravu s polymerem. Sublimační inkoust se totiž váže na polymery.

3. Umístění papíru: Sublimační papír s vytištěným obrazem či textem se umístí na materiál, na který jej chceme otisknout. Papír a materiál jsou obvykle umístěny v tepelném lisu.

4. Teplo a tlak: Pomocí tepelného lisu se aplikuje vysoká teplota (obvykle kolem 180–200 °C) a tlak po dobu několika desítek sekund. Při tomto procesu se inkoust zahřívá, mění se na plyn a pronikne tak do povrchu materiálu.

5. Chlazení a odstranění papíru: Po dané chvíli se tepelný lis otevře, materiál se nechá vychladnout a poté se odstraní sublimační papír. Otisk je tak hotový.

Výhody a nevýhody sublimačního tisku

Jako každý typ tisku má i sublimační tisk své přednosti a nedostatky. 

Výhody sublimačního tisku

Začněme tím, jaké má sublimační tisk výhody a co z něj dělá stále oblíbenější způsob tisku.

• Vysoká kvalita a ostrost tisku – Výsledné tisky jsou kvalitní, detailní a hezky barevné, pokud se tiskne na bílý podklad.

• Trvanlivost – Tisk je velmi odolný vůči mechanickému i chemickému poškození, tedy i vůči praní, mytí v myčce nebo třeba UV záření.

• Flexibilita – Sublimační tisk lze použít na různé druhy předmětů, jako jsou trička, propagační předměty, hrnky, klíčenky a podobně.

• Bezúdržbovost – Sublimační tiskárny jsou bezúdržbové a minimálně poruchové, obsahují totiž minimální množství pohyblivých částí. Současně nevyžadují proplachování tiskové hlavy. Jsou tedy velmi spolehlivé

Nevýhody sublimačního tisku

Jako každý typ tisku má ale samozřejmě i ten sublimační své nevýhody. 

• Nelze použít na všechny typy materiálu, ale jen na ty s obsahem polyesteru nebo speciální povrchovou úpravou. Na přírodní, tedy čistě bavlněné nebo lněné tkaniny tento tisk nefunguje. 

• Cena – Sublimační tiskárna i náplně do ní určené jsou dražší než u standardní inkoustové nebo laserové tiskárny. Na druhou stranu jsou náklady na tisk například propagačních předmětů nižší než při volbě sítotisku. 

• Při použití jiného než bílého podkladového materiálu hrozí, že otisknuté barvy nebudou tak ostré.