Jak funguje paralelní port

Pokud máte k vašemu počítači připojenu tiskárnu, pak s velkou pravděpodobností využívá paralelní port. Ačkoliv univerzální porty sériových sběrnic (USB) nabývají na popularitě, jsou paralelní porty stále ještě nejčastěji používaným interfacem tiskáren a některých dalších vnějších zařízení.
Paralelní porty se používají pro připojení velkého množství oblíbených vnějších zařízení počítače, jako jsou tiskárny, skenery, zapisovače CD-ROM disků, vnější pevné disky, vyjímatelné disketové jednotky, sítové adaptéry a zařízení pro zálohování dat na pásce. Tato zařízení používají paralelní porty z toho důvodu, že se jedná o relativně rychlý způsob výměny dat s počítačem bez nutnosti otevírat jeho skříň a instalovat novou kartu do patice pro vstupy a výstupy. U novějších počítačů a vnějších zařízení zajišťují tento druh propojení porty USB. (Více informací o portech USB naleznete v článku Jak pracují porty USB)

Propojení paralelními porty

Paralelní porty byly v samém začátku vyvinuty firmou IBM s clem propojit tiskárnu s osobním počítačem. Když firma IBM sestavovala počítač, měla zájem, aby pracoval s tiskárnami nabízenými firmou Centrolics, což byl v té době nejlepší výrobce tiskáren. Firma Centronics používala stejně velký a skutečně těžkopádný konektor na obou koncích kabelů svých tiskáren. IBM se rozhodla tento druh konektoru na straně počítače nepoužít. Inženýři firmy IBM sloučili 25pinový konektor DB-25 s 36 pinovým konektorem Centronics vytvořili speciální kabel propojující tiskárnu s počítačem. Ostatní výrobci se rozhodli přijmout interface firmy Centronics, a tím pádem se tento velmi zvláštní hybridní kabel proměnil v podstatě ve standard.
Když osobní počítač posílá data do tiskárny nebo jiného zařízení pomocí paralelniho portu, odesílá je vždy po osmi bitech (jeden byte). Těchto osm bitů se odesílá paralelně, na rozdíl od sériových portů, které přenášejí data vždy po jednom bitu. Standardní paralelní port je schopen přenášet padesát až 150 kilobytů (KB) dat za sekundu.

Zde je popis činnosti každého pinu paralelního konektoru tiskárny:

• Pin 1 přenáší synchronizační signál. Nachází se na něm napětí pět voltů, ale klesne na nulu vždy, když počítač odesílá byte dat. Podle tohoto poklesu napětí tiskárna pozná, že jsou vyslána data.
• Piny 2-9 přenášejí osm datových bitů: napětí pěti voltů znamená hodnotu 1 a nulové napětí znamená hodnotu 0. Jedná se o jednoduchý, ale vysoce efektivní způsob přenášení digitální informace analogovým kabelem v reálném čase.
• Pin 10 přenáší signál tiskárny o potvrzení příjmu dat. Stejně jako u pinu 1 se na něm nachází napětí pět voltů, které však klesá na nula voltů, což signalizuje počítači, že data byla přijata.
• Je-li tiskárna zaneprázdněna, objeví se na pinu 11 napětí pět voltů a poté poklesne na nula voltů, což je signál pro počítač, že tiskárna je připravena přijmout další data.
• Tiskárna oznamuje počítači, že jí došel papír, pomocí napětí pěti voltů na pinu 12.
• Pokud počítač zaznamenává napětí pět voltů na pinu 13, má jistotu, že zařízení je online.
• Počítač vysílá tiskárně signál auto feed pomocí pinu 14, na kterém naroste napětí na pět voltů.
• Má-li tiskárna jakékoliv problémy, sníží napětí na nula voltů na pinu 15, a počítač tak pozná, že se vyskytla chyba.
• Kdykoliv je připraven dokument k tisku, vyšle počítač napětí nula voltů na pin 16, což zaktivuje tiskárnu.
• Počítač používá pin 17 k dálkovému odpojení tiskárny (offline). Dělá to tak, že vyšle napětí pět voltů do tiskárny a pokud není třeba nic tisknout, toto napětí se nemění.
• Piny 18-25 jsou zemnicí.

Standardy paralelních portů

Paralelní porty byly původně určeny pro přenos dat jedním směrem vždy z jednoho pinu. S příchodem PS/2 v roce 1987 nabídla firma IBM nový dvojsměrný paralelní port, běžně známý jako standardní paralelní port (SPP). Ten zcela nahradil původní typ portu. Dvojsměrná komunikace umožňuje každému zařízení data vysílat i přijímat. Mnohé používají osm pinů (piny 2-9), které byly původně určeny pro data. Jejich použití omezuje kornunikaci na poloviční duplex, což znamená, že informace mohou téci vždy pouze jedním směrem. Nicméně piny 18 až 25, které byly původně určeny pro zemnění, lze také využít k přenosu dat. Jejich použití tak umožňuje komunikaci v režimu úplného duplexu (data plynou oběma směry najednou).

Zdokonalený paralelní port (EPP) vytvořily firmy Intel, Xircom a Zenith v roce 1991. EPP umožňuje přenos mnohem většího množství dat (500 KB až 2 MB) za sekundu. Tento port byl určen hlavně pro zařízení jiná než tiskárny, která by se připojovala k paralelnímu portu zejména zařízení pro uchování dat, jež potřebují maximální možnou rychlost přenosu dat.
Těsně po nástupu EPP v roce 1992 firmy Microsoft a Hewlett Packard představily společně modifikaci zvanou port se zdokonalenými schopnostmi (ECP). Zatímco EPP byl určen pro jiná zařízení, ECP byl vyroben s cílem poskytnout tiskárnám vyšší rychlost a více funkcí.
V roce 1994 byl vydán standard IEEE 1284. Zahrnoval dvě normy pro zařízení s paralelními porty EPP a ECP. Aby mohly fungovat, musí jak operační systém, tak dané zařízení vyhovět požadované normě. Dnes to není v podstatě problém, neboť prodávané počítače pracují s SPP, ECP a EPP a jsou schopny v závislosti na připojeném zařízení vybrat k použití správný mód. Potřebujete-li vybrat mód ručně, můžete to u většiny počítačů provést prostřednictvím základního systému vstupů a výstupů.

Paralelní porty jsou velmi dobrým příkladem přizpůsobení a vývoje počítačového trhu. Standard využívaný jedním výrobcem se proměnil ve všeobecný standard používaný všemi průmyslovými výrobci. Později se rozšířil znovu, tentokrát ve spojení se všemi možnými činnostmi, jež nesouvisely s tiskem. Pak byl ale rozšířený standard zastíněn standardem novým, porty USB, které jsou rychlejší a levnější. K tomuto jevu dochází v rychle se rozvíjejícím počítačovém průmyslu neustále. 

Převzato z knihy "Jak věci fungují 1" kod: KD0009
vydalo nakladatelství Computer Press, a. s http://knihy.cpress.cz/
obálka knihy: