Historie tisku knih: Od Gutenberga po současnost

Když uchopíme do ruky knihu, zkoumáme především její obsah, tedy text či obrazy, které jsou v ní otištěné. Málokdy si ale všímáme toho, jak kniha vlastně vypadá. Jakou má vazbu, formát, papír. Výroba knihy je dlouhý a složitý proces, jehož součástí je i tisk knihy. Historie tisku knih a obecně tisku na papír je dlouhá několik staletí, během nichž se technologie tisku zásadně měnila. Přitom dnes je pro nás tiskárna běžným vybavením pracoviště i domácnosti, které používáme i několikrát denně.

Tisk knih před Gutenbergem

Ačkoliv knihtisk jako takový vznikl až v 15. století, už předtím se lidé v různých koutech světa snažili všemožnými způsoby tisknout znaky či vzory. Za předchůdce knihtisku lze považovat třeba pečetidla nebo razítka. Ta se používala už v Mezopotámii v době asi 3000 let př. n. l. Materiály, který se k tiskařským, nebo spíše razičským účelům používaly, byly především kámen, dřevo nebo hlína.

Kořeny knihtisku v Asii

Tisk, při němž bylo možné tentýž vzor použít opakovaně, se objevil v Číně pravděpodobně už v 6. století, i když doložen je až z 9. století. Šlo o tzv. deskotisky ze dřeva, tedy o dřevěné desky, do kterých byly vyřezány zrcadlově převrácené znaky. Nevýhodou tohoto typu tisku bylo, že každá deska musela být znovu vyřezána, po svém využití však ztratila svůj účel. Tento typ tisku se v následujících stoletích objevil v Japonsku i v Korei.

V Evropě se podobný způsob tisku využíval ve vrcholném a pozdním středověku například na tisk hracích karet nebo svatých obrázků. Dřevořezy se však používaly i na potisk látek či tapet.

Sazba znovupoužitelných liter

V 11. století se v Číně objevil tisk pomocí vyměnitelných, znovupoužitelných liter. Za vynálezce tohoto způsobu tisku je považován čínský kovář Pi-Sheng. Písmena měla být v tomto případě zhotovena ručně z pálené hlíny, poté se voskem lepila na kovové desky a tak se sestavila tisková forma. Výhodou této metody bylo, že poté, co byl proveden otisk, se deska nahřála, pojivo povolilo a tatáž písmena mohla být použita při sestavení další formy. Tento způsob již vzdáleně připomíná v 15. století vynalezený knihtisk.

Přečtěte si také náš článek: Jak vybrat tiskárnu pro fotografy a grafické designéry

Gutenberg a první knihtisk

Za vynálezce knihtisku je všeobecně považován Johannes Gensfleisch Gutenberg. Přesné datum vyhotovení prvního tiskařského stroje není známo, ale odhaduje se, že to bylo někdy kolem roku 1440.

Znovupoužitelná forma

Gutenbergův tisk byl velkým objevem. Dnes bychom jej však považovali za extrémně pracný a pomalý. I při této metodě bylo nutné do připravené tiskové formy poskládat jednotlivé znaky či písmena tak, jak měly být později vytištěny. Podstatou Gutenbergova vynálezu však bylo to, že tato tisková forma se mohla znovu použít, jen po každém použití byly znaky a písmena z formy rozebrány a znovu poskládány.

Písmolijectví

Aby Gutenberg vůbec mohl písmena tisknout, musel vymyslet způsob odlévání jednotlivých písmenek (liter). Jeho záměrem bylo, aby se písmena co nejvíce podobala psanému textu. Proto tedy vyřezal a vyryl do kovu odlévací formičky s vyhloubeným obrazem písmen. Do nich pak odléval písmena z tzv. liteřiny, tedy slitiny olova, cínu a antimonu.

Písmena se tak seřadila do sazby, tisková strana se následně vložila do sazebnice. Na tu poté byla nanesena koženými tampony a později válečkem tiskařská čerň. K samotnému otisku došlo tlakem sestavené formy na plochu. K tomuto účelu byly upraveny lisy sloužící původně na víno.

Význam Gutenbergova tiskařského stroje

Díky vynálezu knihtisku bylo možné masivně šířit knihy, a tedy i informace. Význam Gutenbergova vynálezu byl obrovský a přispěl ke gramotnosti populace. Vzhledem k tomu, že tisk knih umožňoval tisknout identické kopie, měla tato metoda i normativní význam.

Přečtěte si také náš článek: Jaké jsou výhody a nevýhody různých typů tiskáren, jako jsou inkoustové, laserové, 3D a multifunkční?

Rozvoj tisku knih v 19. a 20. století

Knihtisk využívající Gutenbergovu metodu se po Evropě rychle šířil už v průběhu 15. století. K výrazným změnám tiskařského stroje zatím nedocházelo. Teprve na konci 18. století nahradil Angličan Charles Stanhope původní dřevěný lis železným s pákovým ovládáním.

Na začátku 19. století pak Němec Friedrich Koenig sestrojil válcový lis s parním pohonem. Tento stroj byl zhruba desetkrát rychlejší a umožňoval tisknout ve velkém. Právě na něm proto byly od roku 1814 tištěny britské noviny The Times.

Dále existoval i rotační stroj, který se také používal především na tiskoviny, nebo šlapací lis, jenž se užíval pro tisk malých nákladů.

Sázecí stroj

Na konci 19. století byl pak sestrojen sázecí stroj. Původně totiž sazeč musel kovové litery sázet po řádcích do tzv. sázítek, ty se pak vkládaly do připravené desky. 

Sázecí stroj již disponoval klávesnicí podobně jako psací stroj a stroj tak sám odléval z kovu celé řádky. Tato technologie tisku byla používána až do 80. let 20. století, kdy byla nahrazena fotosazbou a později digitální sazbou.

První tiskárna

V dnešní době není vlastnictví tiskárny ničím výjimečným. Tiskárna bývá běžným vybavením pracovišť, knihoven, různých úřadů a institucí, ale i domácností. Často se jedná o přístroj, který současně dokáže i kopírovat nebo skenovat text či obraz.

První tiskárna přitom byla navržena už na konci 19. století. Jejím vynálezcem byl Charles Babbage, kterému se říká také „otec počítačů“. Na základě jeho technických plánů byl v roce 1991 sestrojen funkční diferenční stroj.

Už v roce 1964 však společnost Seikosha sestrojila pro olympijské hry v Tokiu tiskárnu, která používala miniaturizovaný tisk. Tento typ tisku poskytoval pořadatelům a novinářům rychle a především přehledně informace z časomíry konkrétních disciplín. V roce 1968 pak byla na trh uvedena první kompaktní digitální tiskárna.

Jaké druhy tiskáren dnes existují

Od olympijských her v Tokiu se vynález tiskárny značně proměnil. Dnes se nejvíce využívají tiskárny jehličkové, inkoustové a laserové, které máme často doma nebo na pracovišti. Druhů tiskáren však existuje několik a liší se nejen podle způsobu tisku na příslušné médium, ale také podle účelu a obsahu. Rozlišujeme následující druhy tiskáren:

• Řetězové tiskárny fungovaly tak, že tiskárnou projížděl řetěz, který obsahoval jednotlivé tiskové znaky. Ty se pohybovaly kolmo k tištěnému médiu. Nad ním byla sada kladívek, která do něj udeřila v momentě, kdy se požadovaný znak nacházel ve správné pozici.

• Bubnové tiskárny se principem fungování podobaly těm řetězovým. I v tomto případě se využívala kladívka, která udeřila tentokrát do znaků nacházejících se po obvodu bubnu. Ten se pohyboval ve stejném směru jako papír.

• Znakové tiskárny fungovaly podobně jako psací stroj. Písmeno či znak se tiskl jedním úderem.

• Jehličkovým tiskárnám předcházely ty řetězové i bubnové. K vytvoření znaků používají jehličky, které kolmo projíždějí nad papírem a svými údery tvoří písmena, znaky i obrázky. Dodnes se v některých odvětvích používají. Jejich nevýhodou je hlučnost a nízká rychlost.

• Tepelné tiskárny využívají k tisku na speciální papír teplo. Používají se například v pokladnách nebo bankomatech.

• Inkoustové tiskárny k tisku používají inkoustové kazety. Často se používají v domácích tiskárnách, ale i v kancelářích. Jsou také vhodné pro tisk fotografií či barevných dokumentů.

• Laserové tiskárny jsou vhodné do kanceláří, protože jsou rychlejší než inkoustové. Náklady na tisk jsou také nižší. K tisku používají laserové paprsky.

• LED tiskárny fungují na podobném principu jako laserové tiskárny, považují se v podstatě za jejich poddruh. Pro tisk namísto laserového paprsku ale užívají LED diody.

• Řádkové tiskárny tisknou celý řádek najednou a jsou velmi rychlé.

• Sublimační tiskárny pracují na principu sublimace. Používají se na komplikované povrchy, jako je keramika.

• Velkoformátové tiskárny se zaměřují na tisk velkých formátů, jako jsou reklamní billboardy, mapy či technické výkresy.

• Braillská tiskárna je určena pro tisk slepeckého písma. Používá pro tisk silnější papír, do kterého vytlačuje body.

Jaké známe druhy tisku

Během historie tisku knih se měnila i samotná metoda tisku. Ačkoliv dnes se nejčastěji používá tzv. tisk z plochy, své zastoupení dodnes má i tisk z výšky vynalezený Gutenbergem a tisk z hloubky. Tisk dnes můžeme na základě metody i účelu tisku rozdělit do několika druhů:

• Ofsetový tisk (offset printing) je nejčastěji používaný pro tisk velkých nákladů knih, časopisů, novin a dalších publikací. Jde o tzv. tisk z plochy. Funguje na principu přenosu inkoustu z tiskové desky na gumový válec a poté na papír.

• Digitální tisk (digital printing) je ideální pro menší náklady a personalizované tiskoviny, jako například vizitky, letáky a brožury. Inkoust se nanáší přímo na papír.

• Sítotisk (screen printing) se používá pro tisk na textilie, keramiku, sklo a jiné materiály. Tisková forma je v tomto případě síto, které propouští barvu na podklad pouze v místech, kde není kryto šablonou.

• Gravure (hlubotisk) se používá pro vysokonákladový tisk časopisů, balicích materiálů a poštovních známek. Tisková forma má vyryté prohlubně, které se naplní inkoustem a přenášejí obraz na papír.

• Flexotisk (flexography) je používán například pro tisk obalů, etiket a plastových fólií. Tisková forma je pružná deska, která přenáší inkoust na různé druhy materiálů.

• Tisk z výšky (letterpress) je původně Gutenbergem vynalezenou metodou knihtisku. Tiskové prvky jsou vyvýšené a přenášejí inkoust na papír. Tento tisk se dodnes používá pro tisk uměleckých knih, vizitek a dalších specializovaných tiskovin.

• 3D tisk (3D printing) vytváří trojrozměrné objekty vrstvu po vrstvě na základě digitálních modelů. Používá se ve výrobě, medicíně, architektuře a mnoha dalších oborech.

• Termotisk (thermal printing) se používá třeba pro tisk účtenek a etiket. Inkoust se na papír přenáší pomocí tepla.

Jak se dnes tiskne kniha

Tomu, abychom dnes mohli do ruky vzít tištěnou knihu, předchází celá řada úkonů. Současná technologie nám nabízí nespočet podob, jak výsledná kniha může vypadat. Než je autorův rukopis vytištěn, kniha projde řadou redakčních úprav. Následně na ní pracuje i grafik, který ve spolupráci s redakcí, nakladatelstvím i tiskárnou navrhne sazbu a výslednou podobu knihy.

Vazba, papír i formát knihy

Při tomto procesu je zapotřebí zvážit, jaký bude mít kniha formát, na jaký papír bude vytištěna, jaká bude její vazba (lepená či šitá), zda bude barevná či černobílá nebo zda bude obsahovat ilustrace či fotografie. To vše hraje roli ještě předtím než se kniha dostane do tiskárny, kde dojde k samotnému tisku.

U menších nákladů se dnes často využívá digitální tisk, u větších pak tisk ofsetový. V tiskárně dochází k tisku samotného textu knihy do tzv. knižních archů, které se následně musejí nařezat a poté svázat. Tím vytvoří knižní blok, který se spojuje s obálkou knihy. Stále se tedy jedná o poměrně komplexní proces, ve srovnání s tiskem za dob Gutenberga ovšem mnohonásobně jednodušší a rychlejší.